Jan Štercl

Narodil jsem dvěma skautům a skauting pak definoval mé dětství, mou cestu v pedagogice a základní hodnoty, zejména pak lásku k přírodě. Díky skautingu jsem ale měl mj. i možnost už od patnácti let aktivně pracovat s dětmi, organizovat pro ně i veřejnost různé akce a účastnit se zážitkových i vzdělávacích kurzů. To vše je pevný základ, ze kterého dodnes čerpám. Na konci všeobecného gymnázia jsem se pak chtěl stát učitelem výtvarné
výchovy, historie a dějin umění. Odešel jsem tedy na Západočeskou univerzitu,
kde jsem tyto obory začal studovat při pedagogické fakultě. Ale ke konci studia
se vše změnilo. Začal jsem totiž při něm pracovat v lesní školce a vysokou školu
jsem už nedokončil.

Absolutně jsem si zamiloval práci s těmi nejmenšími a úplně přesměroval svou cestu i pozornost tímto směrem, protože mi to dávalo větší smysl. Bylo to mé nejlepší životní rozhodnutí. Četl jsem knihy, sbíral nové zkušenosti a přihlásil se k dálkovému studiu předškolní pedagogiky ve Sv. Janu pod Skalou, kde v dnešní době stále studuji. Navíc, abych si rozšířil své zkušenosti, jsem se po jednom roce v lesní školce vydal na jeden rok pracovat do školky státní. Tam jsem působil jako asistent pedagoga.

Teď jsem zde, vděčný a natěšený zúročit i obohatit své dosavadní zkušenosti. Nadšený pro to, abych dětem mohl být dobrým příkladem muže, který umí být stejně tak silnou a pevnou oporou, jako i laskavým a vnímavým člověkem. Takovým, který každý den bojuje s šedou banalitou všedních dnů a uniformitou s pomocí legrácek, zpěvu, malůvek a bláznivých nápadů.
Sám bych se pak nazval snílkem, vypravěčem, výtvarníkem, milovníkem stromů, hráčem karetních a deskových her, bosonohým cestovatelem po lesích a nadšencem do fantastiky s větrem ve vlasech.