Magdalena Ulipová
 

Nikdy jsem neměla jasně nalajnovanou cestu, jen spoustu nápadů, plánů a ideí. Vždycky jsem věděla, co nechci a co mi nejde, ale bylo pro mě náročné najít to, co mi jde a čím můžu být užitečná světu. Už ale začínám tušit.

Po gymplu jsem vyrazila do světa a strávila rok ve Waldorfské školce v Görlitzu, nejvýchodnějším městečku Německa. Pracovala jsem zde v úžasném prostředí se dvěma pedagogy (!), pedagožkami a především dětmi, které si se mnou nebraly servítky a pořádně mě dovychovaly.

Poté jsem strávila tři roky v Praze, bydlela zde v klášteře se skvělými sestrami v akci, studovala všechno možné a částečně pracovala v kanceláři na Národní třídě s partou mladých muzikantů. Jako koordinátorka Festivalu svobody jsem komunikovala s lidmi napříč republikou i Prahou a podílela se na Koncertu pro budoucnost na Václavském náměstí. Mezi tím jsem organizovala setkání občanských aktivistů, byla přímo u zrodu Milionu chvilek a zároveň jezdila opravovat starou školu v německém pohraničí.

Náhle ale přišlo poznání, že tenhle svět rozsáhlých projektů, bojů s větrnými mlýny a komunikace s dospělými lidmi, mě bytostně vyčerpává. A tak se vděčně vracím zpátky k tomu, co mě kdysi tak těšilo – být s dětmi a psy. Učí mě být teď a tady. Učí mě být opravdovou.

Práce v Živu je pro mě ostrovem pohody a možnosti být sama sebou. Díky dětem opět poznávám, co je opravdu důležité. A díky vstřícnému vedení se mohu jezdit vzdělávat do svatého Jana pod Skalou, konečně v konkrétním oboru předškolní pedagogiky