Jsem obyčejná holka z vesnice. Holka, která vzhledem k datu svého narození měla možnost strávit své dětství ve světě s minimálním množstvím moderních technologií.
Dodnes vzpomínám na hry s partou kamarádů uprostřed vsi. Holky, kluci, všechny věkové kategorie společně. Jak přirozeně se utvářela hierarchie mezi námi, jak jsme se učili jeden od druhého…
Ve čtrnácti letech jsme tehdy opouštěli základní školu. Já si jako další stupeň vzdělávání vybrala Střední pedagogickou školu v Karlových Varech. Dodnes jsem za to ráda, pracovat s dětmi mě baví od prvopočátku. Můj pohled a přístup ke vzdělávání předškolních dětí se od dob mých učitelských začátků neustále vyvíjí.
V devatenácti letech jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Do školky, do které jsem kdysi chodila jako dítě. Některé mé kolegyně byly současně mé bývalé paní učitelky. Od nich jsem se naučila každodennímu plnému nasazení při práci, opravdovosti v jednání s dětmi a to, že naše osobní nálady se odrážejí na chování dětí.

Když jsem se pak stala maminkou dvou dcer, jen jsem se v tom utvrdila. Mnohdy bylo jednodušší poradit si s dvaceti cizími dětmi ve školce než se dvěma vlastními doma.
Miluji přírodu v procházky v každém ročním období. Náš dům se zahradou je pro mě nejhezčím místem na světě. Baví mě pohlížet na svět dětskýma očima a hledat krásu všedních věcí.

Po necelých třiceti letech na jednom pracovišti jsem začala pociťovat potřebu pohnout se dále. V práci pedagoga ve Spolku ŽIVO vidím možnost vytvářet společně s dětmi prostředí bezpečné, důvěryhodné a podnětné ke každodennímu životu dítěte mimo rodinu.