Tereza Houšková
Můj příběh začíná už v dětství. Od malička, ačkoliv jsem byla sama ještě dítětem, jsem toužila pracovat s dětmi. Můj prvotní záměr bylo stát se dětskou psycholožkou/psychiatričkou, proto jsem také své kroky směřovala na střední zdravotnickou školu. Cesty osudu, jsou však nevyspytatelné. Ve třetím ročníku jsme měli mít praxe v sociálním zařízení. Pro svou praxi jsem zvolila prostředí mateřské školy. Ve školce jsem se seznámila s kolektivem dětí a pedagožkami, které díky svému přatelskému a respektujícímu přístupu, změnily moji cestu. Rozhodla jsem se svůj směr ubírat cestou pedagogiky a za pomocí pedagožek v DS Černice jsem podala přihlášku na ZČU obor učitelství pro MŠ. Shodou náhod po maturitě se uvolnilo místo v DS Božkov, kde jsem z prvu působila jako brigadnická výpomoc a o pár let později i jako pedagog na třídě Lvíčata (teď již Ježečci).
Celý tým mi byl vždy velkou inspirací, pro své zkušenosti či už jen tím že byli. Protože to je v předškolním vzdělávání důležité, jenom žít tady a teď a užívat si okamžiky. Být průvodcem dětem v jejich poznávání světa mě velice posouvá a díky okamžikům s dětmi rozvíjím i sama sebe. Za svého působení v Božkově jsem úspěšně odstátnicovala ve svém oboru (v červnu 2023). Má cesta pokračuje tam, kde zhruba před třemi roky začala, to tedy do DS Černice. Zde dále rozvíjím kompetence ve svém oboru. Dětem se snažím být průvodce na jejich cestě životem. Podporovat jejich jedinečnost a také jí příjímat. Věci by se měly hlavně prožívat a vnímat přímo. S dětmi vše žiji. Při studiu vysoké školy jsem se zamilovala do dramatické výchovy, to jde poznat hodně i na mém přístupu k dětem. Vše se snažím převádět do plnohodnotných prožitků, protože čím víc smyslů se zapojí, tím lépe si to člověk uchová. S dramatickou výchovou se mi otevřel i svět divadla. Tento svět jsem nejdříve objevovola s kamarádem skrze divadelní představení pro děti. Naše cesty se, ale rozdělily a tím skončily i naše vystoupení. To, ale nebyl konec mého vystupování před lidmi v roce 2022 jsem se přidala k skupině historického šermu Morgana von Maxberg. V této skupině se věnuji scénickému šermu. Pokud nejsem ve školce, je dost pravděpodobné, že mě zastihnete na nějaké historické akci v okolí Plzně.
Co ještě nesmím opomenout je, že žiji s cukrovkou. To mi není žádnou překážkou, ba naopak. Díky mé cukrovce se děti mohou učit i jiným věcem, než obyčejně. Děti se mě často ptají, co to dělám a proč, já jim to vždy ráda vysvětlím. Někdy to opakuji vícekrát, aby měly děti větší rozhled a chápaly, že každý není zdravý, ale neovlivňuje ho to nijak v jeho normálním žití.