Tereza Houšková

Od malička, ačkoliv jsem v tu dobu taky byla dítě, jsem chtěla pracovat s dětmi. Můj prvotní záměr bylo stát se dětskou psycholožkou/psychiatričkou, proto jsem také studovala na střední zdravotnické škole. Ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné a já jsem ve třetím ročníku musela mít praxe v sociálním zařízení. Jelikož jsem chtěla k dětem, vybrala jsem si pro svou praxi mateřskou školu, kde jsem se seznámila s pedagogy a dětmi. Učitelky tam byly velice sympatické a přátelské. Právě díky nim jsem si řekla, že nejrychlejší a zároveň nejúčelovější bude studium oboru Učitelství pro MŠ, abych tak mohla co nejdříve pomáhat vzdělávat a efektivně rozvíjet děti v tom, co je baví. Zároveň jim pomáhat učit se novým věcem o světě a naslouchat jim při vyprávění každodenních starostí.

Na mé cestě životem jsem dostala příležitost být součástí týmu v DS v Božkově, a tím i součástí skvělého spolku ŽIVO. Všichni ve spolku jsou mi velkou inspirací a podporou, čemuž jsem velice vděčná.

Věc, které si mnoha lidí nevšimne je, že mám cukrovku. Což mi není žádnou překážkou, ba naopak. Díky mé cukrovce se děti mohou učit i jiným věcem než obyčejně. Děti se mě často ptají, co to dělám a proč, já jim to vždy ráda vysvětlím, i když je to třeba po desáté, aby měli větší rozhled a chápali, že každý není zdravý, ale neovlivňuje ho to nijak zásadně v jeho normálním žití.

Co ještě o sobě mohu říct? Při studiu vysoké školy jsem se zamilovala do dramatické výchovy, to jde poznat hodně i na mém přístupu k dětem, vše se snažím hodně převádět do plnohodnotných prožitků, protože čím víc smyslů se zapojí, tím líp si to uchováme. S dramatickou výchovou se mi otevřel i svět divadla. To jsme začali s kolegou naplno vytvářet a stále tvoříme nejrůznější edukativní divadla, které opět posunou děti dál.