Vendula Polatová

Každé setkání s dětmi je pro mě neskutečný zážitek, dává mi naději a obohacuje mě. Nepřestávám žasnout nad jejich upřímností, bezprostředností, nezištností a čistotou, láskou, sílou, empatií i citlivostí, pozitivitou.

„Dávám to, co chci dostávat zpět.“ Tímto se snažím řídit v osobním i pracovním životě. Při práci s dětmi jde podle mě o symbiózu. Vztah s dětmi je rovnocenné partnerství. A jako rovnocenní partneři spolu komunikujeme, učíme a posouváme se navzájem. Věřím, že nejlepší formou učení je nápodoba. Nemůžeme po dětech chtít něco, co sami neděláme. A jestli chceme být pro děti partneři, musíme najít a ukázat to dítě v nás.

Vystudovala jsem učitelství pro mateřské školy. Už během studia jsem si ale nebyla jistá, zda je moje místo v klasické státní školce. Po dokončení studia jsem odjela na půl roku do Londýna, kde jsem učila v československé škole a školce. Ve skupince jsem měla čtyř- až pětileté děti. Po návratu jsem začala pracovat v sociálních službách pro rodiny s dětmi. Nasbírala jsem cenné zkušenosti, ze kterých budu dále čerpat. Zároveň mě něco táhlo zpět k práci s dětmi. Zajímám se o alternativní pedagogické směry, které mě nutí přemýšlet o věcech jinak a ze kterých mohu čerpat.

Miluji cestování, protože člověk objevuje něco nového nejen v cizích zemích, ale také v sobě. Miluji pohyb pro jeho přirozenost, ale také proto, že tak mohu objevovat a posouvat své limity. Miluji přírodu, protože mi dává klid a ukazuje řád. Miluji poznávání lidí a energie v nich. Každý jsme jiný, ale můžeme se toho navzájem tolik naučit.

Věřím ve vesmír a v zákon přitažlivosti. Vše se děje z nějakého důvodu a má nějaký smysl. Je jen na nás jeho objevení.